Stránky Karla Zouhara Motocykly Norton
Přihlásit   Vyhledávání
Přeskočit navigační odkazy
Hlavní stránka
Úvodní slovo - motto
Galerie motocyklů
Historická fakta
Historie firmy Norton
Moto-pedie
Novinky
Nabídka k prodeji
Zajímavé odkazy
Zajímavé akce
Staré moto katalogy
Rejstřík Norton ES2
Soubory ke stažení
Návštěvní kniha
Kontakty
Norton ES2 Café Racer
Norton ES2 kluzáky
Matchless G3 R
Posunout nahoru
Posunout dolů
Tyto stránky
Firma Norton
Norton ES2 Café Racer
Norton ES2 kluzáky
Matchless G3 R
Posunout nahoru
Posunout dolů
Začínáme
Vlastní motory - průřez
Norton v Československu
Finální design SV & OHV
Finální design OHC
Posunout nahoru
Posunout dolů
A,B,C
D,E,F
Posunout nahoru
Posunout dolů
Přeskočit navigační odkazy>Historie firmy Norton>Vlastní motory - průřez

VLASTNÍ MOTORY-PRÚŘEZ.

V průběhu počáteční výroby motocyklů s licencovanými motory Moto-Réve a Peugeot, Norton nezahálel a horečně vyvíjel své vlastní motory.

První motory SV a OHV.

Ten první spatřil světlo světa krátce po historickém Fowlerově vítězství na TT, a to hned v roce 1907/1908 (tady se zdroje liší, to první je asi uvedení a to druhé označení a uvedení celého motocyklu), a byl to Big Four s jednoválcem o objemu 633 cm3. V roce 1911 potom Norton uvedl jednoválec o objemu 480 cm3 s označením 16H. 

Oba motory byly "spodové", tedy s postranními ventily - SV (side valves).

První "vrchový" jednoválec, tedy OHV (overhead valves - ventily nahoře v hlavě) začal Norton pod označením model 18 vyrábět v roce 1922.

Za zmínku stojí i to, že v tomto roce, tedy 1922 uvádí Norton na nádrži svůj nápis již v konečné podobě, takové, jak ji známe až dodnes, t.j. s plamínkem nad N, který symbolizuje pochodeň pokroku.

Ještě bych chtěl upozornit při této příležitosti na filosofii a specifikum firmy Norton. Ponechával u motorů dlouhá léta jakousi stejnou linii, chcete-li směr (anglicky engine line), tedy zůstávaly parametry jako vrtání, zdvih atd. a pouze se zdokonalovávaly. To stejné platí o označování, které se také neměnilo a podle označení motoru byl označován i celý motocykl. To, co se nejvíc měnilo, byl rám a další části motocyklu jako  odpružení, alektrická výbava a další.

Big Four (SV) z roku 1907 se vyráběl se stejnou linií až do roku 1954 a OHV model 18 kubatury 490 cm3 od roku 1922 až do roku 1963.

Finální forma, chcete-li vzhled (final design) celého motocyklu, co se týká modelů SV a OHC, vznikala ve 30-tých letech 20-tého století - o tom si ale podrobněji řekneme dále v samostatné kapitole.

J.L.Norton.

J.L.Norton umírá v roce 1925 ve stáří 56 let a nedožil se okamžiků, které položily základ heslu "Norton-nejlepší jednoválec na světě", tedy vzniku a úspěchů jednoválcových OHC motorů - viz dále. Rok před svou smrtí se však ještě potěšil z dvojnásobného vítězství svých strojů na TT, kterému osobně asistoval.

Alec Bennett vyhrál na "půllitru" nejsilnější třídu tzv. Senior a George Tucker zvítězil v sidecarech. Jeho spolujezdcem byl mladý technik Walter William Moor.

První motory OHC.

Sestrojením prvního motoru OHC (overhead camshaft - vačková hřídel nahoře v hlavě) roku 1927 začíná zlatá éra Nortonu. První motor OHC sestrojil mladík Walter William Moor, který přišel k Nortonovi v roce 1923 od Douglase.

V roce 1927 tedy spatřuje světlo světa pověstný Nortonův svislý jednoválec o objemu 490 cm3 s vačkovou hřídelí v hlavě válce (OHC) poháněnou "královským" hřídelem s kuželovými koly. Byl to model CS1 ( Camshaft 1).

Po odchodu Moora k NSU v roce 1930 pokračovali konstruktéři Nortona na započatém díle a dotáhli ho k jednoválcové dokonalosti nepřekonané doposud, k modelům MANX (odvozené od TT na ostrově Man, kde sbíraly jedno vítězství a rekord za druhým). Podrobněji v samostatné kapitole.

První dvouválcové motory - konec "klasických" Nortonů

Norton byl jednoválcový specialista a dvouválcovým motorům se věnoval okrajově.. V poválečném období byl konkurencí doma donucen se více věnovat i dvouválcovým motorům a motocyklům.

Dvouválcová koncepce začala motory Atlas a vývojem došla postupně přes velmi oblíbený Dominator až k inovativnímu, z hlediska zamezení vibrací svislého dvouválce, řešení rámu Isolastic a motorům Commando 750 a 850. Těmito motocykly skončila, bohužel, v roce 1978 historie "klasických" Nortonů. Více v samostatné kapitole.

Zde si dovolím ještě dodat, že britští výrobci čelili v polovině šedesátých let invazi japonských motocyklů, která zahubila mnoho evropských výrobců, a pocítil ji i Norton.

Už od roku 1953 byl členem sdružení AMC (Associated Motorcycles Limited). V roce 1962 se výroba přestěhoval do Londýna a v roce 1967 se Norton stal součástí společenství Norton-Villiers-Triumph, protože sdružováním se angličtí výrobci snažili čelit invazi japonských motocyklů.  Výroba motocyklů v Anglii se velmi zredukovala a udržela se jen díky státní podpoře. Více v samostatné kapitole.

 

Všechny obrázky a texty na těchto webových stránkách (c)2007-19 Karel Zouhar